Adršpach
S klukama z práce se koncem dubna konečně domlouváme na pořádném výšlapu. V pátek po obědě už v práci nic nezačínáme, skládáme se ke mně do auta a vyrážíme na ucpanou silnici směr Sudety.
V jaroměřském Tescu kupujem potřebné zásoby. Všichni se pomalu dáváme dokupy ze včerejší oslavy Tomových narozenin, takže bereme všechno, co by nám mohlo pomoct. Já džus a colu na žaludek, Lukáš flašku Jacka a mraženého králíka. Pak pokračujem až do Janovic, kde parkujeme a házíme batohy na záda.
Bereme to skrz rozkvetlá Dvorka. Čerstvý vzduch a sluníčko z nás dostávají poslední zbytky včerejšku. Kluci mají první krizi nahoře na planině. Druhá přichází za Bišíkem, při prudkém stoupání. Pak už to jde, občas šlapem, občas odpočíváme, ale nakonec těch 30 km nějak dopadlo. 
Večeře v Kalírně je zasloužená. Taky zjišťujem, jestli nemaj místo v mrazáku na našeho králíka, protože začíná pouštět vodu. Nemaj. Spaní si plánujeme v bývalém kostele kousek od Zdoňova.
Králík jde na rožeň a kluci rozvěšují hamaky. Já si vybírám místo na spaní hned u ohniště. V kulisách rozbořeného kostela jsme nakonec pečení králíka povznesli na rituální pohřeb žehem. Jíst se totiž moc nedal.
Seanci u ohně ruší vítr a první kapky blížícího se deště. Hlasujeme jednoznačně pro noční přesun. Ráno tedy rozmrzáme v altánu pod Křížovým vrchem. V noci jsem ještě přidal vrstvu termoprádla a říkal si, že jsme měli zůstat u toho ohně. Nicméně probudili jsme se všichni. Jdeme zpátky do Janovic pro auto, stavujeme se podruhé v Kalírně na snídani a pokračujeme do Teplických skal. Pade za parkování, vstup kilo na hlavu, ale pak už duše rve z pout hmoty křídla svá...