Podzimní cesty
Ani letos na podzim nemůže chybět pár výletů. Počasí pořád drží a turistů je všude méně, někde dokonce žádní. Začínám v Adršpachu, nebo spíš ve Zdoňově. Pár chalup, hraniční přechod do Polska a nově i vlci. Žádný nepotkávám, ale jdu se podívat až na Libnou. 
Tady dřív stála vesnice. Po druhé světové válce šla většina původně německých obyvatel do odsunu. Obec se postupně stávala opuštěnější, až byla vysídlena úplně. Zbylé domy zbourala armáda.
Další výlet podnikáme s Péťou do Krkonoš. Nakládáme vercajk, Harlyho a vyrážíme do mlhy. Jede s námi taky Mates, teda Péti neteř Anetka. Takže ji budeme muset trošku přemlouvat aby nebyla celý víkend na mobilu a aby zkusila ujít cestou na Sněžku aspoň prvních 740 metrů. To druhé se povedlo, na Sněžku se nakonec vydrápala, ale myslím, že bude ráda, když už ji nikam nevezmem. 
Stíháme omrknout i rozhlednu na Hnědém vrchu a bobovku v Peci. To nás dostává trošku do skluzu, protože to vypadá, že poslední lanovka na Portášky jede v pět hodin. Tyhle zrychlený přechody hrozně žerou holkám fýzu a mně nervy. Nakonec jsme to ještě stihli s rezervou. A lanovka jela i v šest.
Po prodlouženém víkendu je čas vrátit Anetku, takže vyrážíme do Liberce. Stíháme i výšlap na Ještěd, kde jsem, pokud si dobře pamatuju poprvé. Takže aspoň konečně aspoň omrknu za co jsme tenkrát dostali Perretovu cenu.