Šumava
Jedu sám, takže na booking.com s klidným svědomím řadím ubytování od nejlevnějšího. Vyhrává to vesnička Prášily a dokonce mají volno už dneska. Vidím, že je to kousek od míst, která bych rád prošel, tak není o čem přemýšlet. Narychlo balím a vyrážím. Cesta trvá okolo pěti hodin, takže mám plno času zjisit, co jsem si zapomněl vzít. Litoboř – ručník. Nevadí, tam je budou mít. Jaroměř – pohorky. Ty jsem si možná na hory mohl přibalit. Zůstaly připravený někde na schodech. Pak dlouho nic, až Střelské Hoštice – nabíjecí kabel na telefon. Ten jsem teda nezapomněl, ale překroutil se. Zachraňují mě Horažďovice, kde se dá koupit novej, takže bez GPS tu nebudu. Skvělý.
Ubytuju se a ráno vstávám za tmy, v plánu je stihnout východ slunce. Jedu do Modravy a vycházím kolem potoka k Březníku. Všude je ještě tma. Nikde žádní turisté, klídek. Zaprvé nevím, co by tu takhle brzo hledali, zadruhé už je po sezoně a je asi jenom náhoda, že je tu ještě pořád tak hezky. Procházím pod Březníkem, skrz Cikánskou slať a vracím se zpátky.
Pak pokračuju dál přes Filipovu Huť a Kvildu – to by byla pěkná vesnička, kdyby tu tolik nestavěli. Průšvih míst, kde chtějí bydlet všichni, protože je to tam hezký: rázem to tam hezký bejt přestane. Takže si nakonec užijí takovou malou tragédii občiny naživo.
Zastavuju v Horské Kvildě a jdu se prospat v autě. Na půl hoďky, protože je čas oběda, ale otevírají tu až od dvanácti. Pak mrknu do míst, kde žil v Klostermanových knihách Rankelský Sepp, procházím se v lesích a vracím se na chatu. Večer mi píše Monika, co dělám, jestli nechci vyrazit do Prahy na akci. Otvírám odkaz, který mi poslala a vykukuje na mě Romantický večer ve Swingers Club Praha. “Tyjo Moni, já jsem jednak na dovolený a druhak mi romantický večer ve swingers clubu přijde jako solidní oxymoron.”
V sobotou vstávám taky překvapivě brzy, jedu opět Modravy a odtamtud jdu ke Tříjezerní slati. Ta mě moc nebere, čekal jsem to lepší. Následuje cesta kolem Černého potoka a výšlap na Poledník. Vracím se, kolem páté beru večeři do batohu, jdu se na chvíli mrknout do kopců nad Prášily a cestou plaším jeleny. Nerad teda.
V neděli už jenom dávám krátkou procházku a zkouším volat majiteli chaty. Chtěl bych mu totiž zaplatit za ubytování. Když jsem přijel, měl na spěch a prachy po mě nechtěl. Že prý se srovnáme potom. Nakonec jsme se domluvili až večer přes mail. Frčím domů. Dost hezká tahleta podzimní Šumava.