Coronavýlety
O víkendu frčím na venkov, zkouším trochu pročistit hlavu. Protože jsem si asi tak po roce skočil zafotit pro MOMag, ze všeho nejdřív dodělávám fotky s Nicole.
Taky je čas na narozeninovej výlet. Díky počasí vyhrává Broumovsko, na Krkonoše to není. Sice sem poslední dobou jezdím často, ale zatím je pořád co objevovat. Všude je úplně mrtvo, díky karanténě jsou zavřené hospody a lidí je venku málo. To mi teda nijak nevadí, ale kafe by bodlo.
Konečně se tohle jaro dostávám k tůře z Bišíku do Teplic – v zimě to nedopadlo, takže si ji procházím teď. Vede po staré silnici lesem, kterej konečně začíná vonět jarem. Pokračuju podél kolejí právě Ádru.
Z Adršpachu musím ještě zpátky do Janovic pro auto a nechce se mi čekat na vlak, takže to nakonec dám pěšky celé. Další víkend už je vyhlášená karanténa, ale jezdit do přírody ještě nikdo nezakázal. Frčím tedy do Meziměstí a chystám výpravu na Ruprechtický Špičák.
Už podle nádraží je jasný, že to tady bude trochu syrovější. Výš v kopcích mají dokonce i čerstvě nasněženo. Cesta nahoru moc neutíká. Hlava si dělá, co se jí zachce. Přemýšlím proč se někdo, kdo toho s druhým prožil tolik a už mu o nic nejde, protože má konečně všechno co chtěl, začne chovat úplně odporně. Ze všech možností, které si může vybrat, je to zrovna tahle. Důvod mě nenapadá, snad jenom ten, že všechno nakonec dobře dopadne. A pokud nedopadlo, tak to ještě není konec. 
Cestou dolů z rozhledny to beru skrz Ruprechtice. Hrozně se tady zastavil čas, až je z toho člověku úzko. Zánik samoty Berhof hadr, fakt. Takže dorážím k autu a frčím zpátky do zakuklené civilizace.
