Itálie, část 1.
Dřív se tomu říkalo potulka a člověka za to mohli trestat. Dneska je to digitální nomádství a píšou se o tom blogy. Takže se po třech letech v práci domlouvám, že můžu nějaký čas pracovat přes internet a vyrážím na pár posledních větších výletů. Potom už se uklidním a začnu se chovat normálně. Ale to má do jara čas. Moje cesta začíná v pražském hostelu. Ubytování za dvě až čtyři stovky na noc se dá v hlavním městě ještě pořídit, ale bude to podle toho vypadat.
Za tyhle peníze si člověk nezaslouží ani svítící nápis, nebo vývěsní štít, podle kterého by se dal hostel najít. Poslouží Google Maps a malý nápis na zvonku vinohradského činžáku. Slečna recepční je z Ruska, ale česky rozumí. Za chvilku tedy mám svoji postel, zásuvku, wifi i sprchu. To uplně stačí, zejtra letím do Florencie.
Centrum Toskánska mě vítá deštěm a celkově hnusným počasím. No on je to taky docela nápad, dorazit sem v půlce listopadu. Jenže se mi nechtělo nijak extra daleko a už vůbec ne třeba do Asie za teplem. Takže to mám, ale aspoň pořádně prolezu místní kavárny. Druhý den už neprší, takže vyrážím na první průzkum města.
Konečně tedy vidím, kde budu další měsíc bydlet. Historické centrum je podobné, jako kdekoliv jinde. Kombinace památek, luxusních obchodů a pastí na turisty. Líbí se mi krámky přilepené na mostě přes řeku Arno. Z centra pokračuju dál, až na vyhlídku nad městem. Další zastávkou je Galleria dell‘ Accademica, kde je k vidění hlavně Michelangelova socha Davida. Pak jdu zpátky na by a pouštím se na pár dní do práce. Někdy si musím na tomhle výletě taky vydělávat a času tu budu mít dost.