11. července 2018

Tatry

K prvnímu většímu výletu jsem se letos “díky” množství práce dostal až v červnu. Cílem byly hory našich slovenských bratří a nutno říct, že jsem jim to už skoro dlužil. Ostuda, že jsem na Slovensku jsem nikdy předtím nebyl.Provázela mě kamarádka Zuzka, se kterou jsme se potkali, když byla se svým bývalým přítelem loni na Ukrajině.

Ve čtvrtek po práci teda vyrážím z Pardubic nočním Railjetem směr Poprad. Čekání na nádraží si krátím zíráním do výlohy knihkupectví: “Hele, taťka je tady.” Taky pozoruju partičky cigošů, máme společnou cestu. Uvědomuju si, že nedokážu poznat, jestli právě mimčo houpe vlastní matka, nebo jen o trošku starší sestra. Doufám v druhou možnost a ve vlaku zkouším spát.
Kalamitou zničené stromy
Se Zuzkou se potkáváme na nádraží a za chviličku už sedíme ve vlaku směr Starý Smokovec. Odtud jdeme na túru, která vede kolem Reinerovy chaty na Skalnaté pleso. Chceme i na Lomnický štít, ale odrazuje nás tříhodinové čekání na lanovku a bouřka, která se přihnala. Místo toho se radši přejídáme štrúdlem v místní restauraci a pak se vracíme stejnou cestou zpátky. Chytá nás další bouřka, takže máme možnost otestovat voděodolnost našich bot. Adidas Superstar 1 prohrávají a Zuzka tím pádem na chatě náležitě ocení moje náhradní ponožky. K snídani máme mimo jiné i parádní výhled, protože spíme u Popradského plesa.
Lanovka nad morénovým jezerem
Ráno balíme a jdeme ke Štrbskému plesu. Naštěstí je brzy, sezona se ještě nerozjela, takže nepotkáváme moc lidí. Odtud už se přesunujem do Košic, kde mi Zůza domluvila epesní ubytovnu na koleji mediků. Vzít si mě na byt, to si nelajskne. Pán na vrátnici má největší radost z toho, že jsem Čech, který zmokl v Tatrách. Koupelna je umakartová old school kráska a ze skříní se už muselo vytočit mnoho štěňat piva. Teplá ale teče a pokoj mám sám pro sebe. Co bych chtěl víc.
Tady jsme stáli během posledního dne ve městě
Večer mě Zuzka bere na karaoke, kde si mimo jiné povodí House of the Rising Sun a Čerešně. Potom je řada na mně. Né, naštěstí není. Já se těhle kratochvílí neúčastním a cením ji za to, že mě nepřemlouvá. Druhý den odpoledne vytahujeme kola. Až do jedné do noci se projíždíme po Košicích. Zastavujeme kdekoliv je něco zajímavého k vidění a Zůza mi vypráví všechny svoje zážitky spojené s tímhle městem.