22. července 2020

Varšava, část 1.

Protože jsem u našich polských sousedů pořádně nebyl, jsem rád, když se mi podaří domluvit s Magdou, Martou, Jankem a jejich partou, že mě o víkendu provedou po Varšavě. Vyrážím v pátek vlakem z Pardubic. Na cestu stahuju skoro tematický Schindlerův seznam, na který nakonec nedojde. Místo toho pospávám, čtu si povídky od Hemingwaye a zkouším dělat na novém e-shopu pro POL-SKONE. Cesta sice utíká, ale přece jenom je to do Varšavy 7 hodin jízdy. Přestupovat naštěstí nemusím, ale ocenil bych, kdyby mi na polské straně hranic fungoval internet. Což nefunguje, takže aspoň obdivuju krajinu. Nakonec dorážím na varšavské hlavní nádraží, kde si rovnou můžu hledat nové ubytování. Z plánovaného Airbnb totiž dostávám zprávu, že moji rezervaci museli zrušit. Na poslední chvíli tedy bookuju jiný hostel a jdu se zabydlet. Pokračujeme večeří, ochutnávám pirohy a nakupujeme zásoby na večerní oslavu. Narozky jedné z kamarádek mých průvodců se zapíjejí na nábřezí u řeky Vistuly. Dokonce se přitom naučím i jednu místní společenskou hru. Je to kombinace petanque, mölkky a co nejrychlejší snahy vypít plechovku piva.Druhý den pokračujeme prohlídkou města a vyhlídkou z Paláce kultury a vědy. Tuhle budovu lidi moc nemusí, byla totiž postavená jako dar přátelství bývalým Sovětským svazem. Ale zatím se jim hodí, výhled j z ni krásnej a taky mají místní kam chodit na koncerty. Navíc na stromy v centru města věší ptačí budky. A to já umím ocenit.Den končíme na bývalém nádraží, kde se před pár lety rozjel Nocny Market. Stánky s jídlem i pitím jsou otevřené dlouho do noci a je to příjemné místo na setkávání místních a způsob, jak využít nepoužívané nástupiště. Kupujeme pivo, limonádu a pozorujeme kolemjdoucí. Pak už je čas to zabalit, zítra nás čeká trocha kultury v místních muzeích.